Junák Brno

Historie

Skautské hnutí do roku 1939
Začátky skautingu v Brně
Počátky dívčího skautingu v Brně
Brněnský skauting v letech 1939 – 1945
Obnovení činnosti po II. světové válce
Období zákazu činnosti v letech 1951 – 1968
Obnovení činnosti v roce 1968
Období třetího zákazu činnosti v letech 1970 – 1989
Třetí obnovení činnosti po listopadu 1989
Složení Brněnských rad Junáka od roku 1989

Skautské hnutí založil v roce 1908 britský generál Robert Baden-Powell, za své zásluhy o výchovu mládeže později jmenovaný lordem. Jeho žena, Olave Baden-Powellová, přivedla ke skautingu dívky. Pro české podmínky skauting upravil gymnazijní profesor A. B. Svojsík. Za začátek českého skautingu je považován rok 1912, kdy prof. Svojsík vydal základní příručku o skautingu a vedl první skautský tábor. V roce 1914 vzniká organizace Junák – Český skaut. Počátky skautingu v Brně jsou spojeny se jménem br. Jos. Tvrdého, který v roce 1915 založil první brněnsnkou skautskou družinu.

Současnou situaci českého skautingu je nutno chápat v kontextu historického vývoje. Výchovné cíle skautské organizace byly trnem v oku všem totalitním režimům. Jeho činnost se proto na našem území mohla svobodně rozvíjet jen v letech 1908-1940, 1945-1950, 1968-1970 (ke konci každého období vždy s určitými omezeními) a od roku 1989. Vysoké procento našich členů posloužilo nově vzniklé Československé republice při jejím vzniku v roce 1918, zúčastnilo se protinacistického a později protikomunistického odboje, za své postoje byli později internováni a popravováni. Řadě skautů byly v posledním desetiletí uděleny vysoké státní řády a vyznamenání.

Třetí obnova skautingu po roce 1989 byla nejnáročnější. Kontinuita byla přetržena dlouhých 20 let (a v mnoha ohledech vlastně přes 40 let). Zůstala jen skautská idea, oddíly, jejich vůdcové, klubovny, tábořiště a základny byly dávno pryč. Těžiště obnovené činnosti spočívalo na činovnících, kteří svoji skautskou zkušenost získali v poválečných letech a blížili se důchodovému věku. Skauti z období 1968-70 se v době svého nejproduktivnějšího věku věnovali většinou svým rodinám a zaměstnání. Jejich řady doplnili i mladí činovníci, kteří své zkušenosti získali nejčastěji v bývalých skautských oddílech, za totality podle možností skrytě působících v různých dětských organizacích. Šlo tedy o různé generace s různými zkušenostmi i představami o tom, jak by měl obnovený skauting vypadat.

S hrdostí můžeme říci, že se podařilo navázat na slavné tradice i přijmout nové pedagogické prvky a český skauting učinit opět živým. V dnešní době je v ČR registrováno přes 40000 členů, z toho kolem 2000 v Brně. Činovnický sbor se podařilo omladit. Dnes již zase vůdcovské zkoušky skládají vlastní dvacetiletí odchovanci (na rozdíl od prvních let po roce 1989), při skládání vůdcovských zkoušek i vedení oddílů přesvědčují, že přijali skautské životní zásady a že je dokáží dobře uplatnit ve svých oddílech. Naše oddíly zase mají klubovny, tábořiště, znovu se budují trvalé skautské základny. Jsme úspěšní i v mezinárodních stycích, naše republika má patronaci nad rozvojem skautingu v Bělorusku, skauti ze západní Evropy se k nám jezdí učit původní Baden-Powellovský skauting.

Přehled historie v datech a odkazy na podrobnější informace:

• 1915 – založení první brněnské družiny „Kukačky“ (článek Františka Hanzelky; článek Dr. Ing. Daniela Kučery)
• 1920 – počátky dívčího skautingu (článek z almanachu)
• 1940 – zákaz činnosti nacisty (článek Ing. Otakara Gartnera)
• 1945 – obnovení činnosti po II. světové válce (článek Ing. Otakara Gartnera)
• 1951 – zákaz činnosti komunisty (článek Ing. Otakara Gartnera)
• 1968 – obnovení činnosti (článek Ing. Milana Příleského)
• 1970 – zákaz činnosti komunisty (článek Františka Jelínka)
• 1989 – obnovení činnosti po listopadu (článek z almanachu)

Další informace o historii Junáka najdete na www.skaut.cz
^ Nahoru

Skautské hnutí na Brněnsku do roku 1939

Dr. Ing. Daniel Kučera, kráceno

První brněnští chlapci co zkoušeli, nebo absolvovali skautskou výchovu podle A.B. Svojsíka, byli Milota a Velen Fanderlíkovi, kteří již r. 1912 prováděli některé části skautské praxe v přírodě podle „Základů junáctví“, vydání 1912, pod vedením svého otce Vladimíra Fanderlíka, později matky, Alžběty Fanderlíkové. Další dva – ještě před založením Baden-Powellových skautů v Brně – byli členové „Moravské družiny skautů“, Petr Mucha, který se v r. 1914 zúčastnil Svojsíkova prázdninového tábora v Potštýně nad Orlicí a Jiří Elger, který absolvoval Svojsíkův tábor u Lipnice v roce 1917.

Prvá skautská družina v Brně byla založena knihkupeckým příručím Josefem Tvrdým 1.1.1915. Dali si název „Kukačky“. Členové družiny byli moji spolužáci z I. českého státního gymnázia na Schmerlingově ulici (dnešní tř. Kapitána Jaroše), Fráňa Kopeček, Stanislav Prachař, Jaromír Dřevo, Dezort, Růžička, Hnilička a další, celkem 8 až 10 spolužáků. Bohužel, činnost trvala jen několik měsíců.

1. ledna 1916 byla založena „Moravská družina skautů“ (to již byl oddíl o dvou družinách), o čemž podává zprávu Ferdinand Stopka: „Když se na podzim 1915 rozneslo po Brně, že redaktor Domin Pavlíček zakládá moravskou družinu skautů, tak se nás poprvé sešlo v klubovně na České ul. 28 (v redakci Lidových novin) více než 25 chlapců z celého Brna. Rozdělili jsme se na dvě družiny – Sovy – to byli gymnazisté a Psi – to byli realisté“. O činnosti Moravské družiny (dále jen MDS) máme již zprávy v časopisech: MDS vykonala prvý výlet do Lelekovic, později třídenní výlet s přenocováním na Babí lom, dále o jiné činnosti např. cvičení v lehké atletice na hřišti v Lužánkách, kde také později MDS měla prvé veřejné vystoupení atd. V r. 1916 uspořádala MDS prvý prázdninový tábor v Lelekovicích, vedl ho vůdce Domin Pavlíček a v jeho nepřítomnosti ho zastupoval Václav Černý. Oddíl ještě tábořil v r.1917 u Jundrova na pravém břehu Svratky, tábor vedl K. Vybíral. MDS byla organizována pod záštitou Českého zemského svazu na podporu tělesné výchovy mládeže na Moravě. Válečné období 1916 – 1917 přináší některá zklamání , protože vlivní činitelé se snažili získat MDS pro válečné služby, ku kterým se většina rodičů stavěla odmítavě. Na jaře roku 1917 došlo v družině k rozkolu a několik členů, právě těch nejaktivnějších, z ní vystoupilo. Od té doby MDS živořila, ale různé skupinky chodily na výlety stále a dočkaly se osvobození v roce 1918. Stopka dále uvádí: „Mimo vůdce Domina Pavlíčka byli členy družiny Petr Mucha, Jiří Elger, Karel Vybíral, Fr. Pospíšil, Miloš Karásek, Ferd. Stopka, Václav Černý, Seidl, bratři Kostřicové a další.“

Ve druhé polovině roku 1919 bylo v Brně založeno několik oddílů Baden-Powellových skautů, vedených většinou činovníky, kteří prošli skautskou průpravou v družině Kukaček a zvláště v Moravské družině skautů. Další oddíly Baden-Powellových skautů i Svojsíkových skautů byly založeny v r. 1920, takže v mezidobí 23.4.1920 – 1.3.1922 byly v Brně oddíly obou organizací.O vstup do B-P skautů do SJSRČS (Svaz Junáků skautů Republiky československé) se nejvíce zasloužil Josef Nebeský, člen Hlavního stanu B-P skautů v Praze a posléze do 1.3.1922 krajský zpravodaj a pověřenec B-P skautů u SJSRČS a posléze i místonáčelník SJSRČS pro Moravu. Poslední brněnské oddíly B-P skautů přestoupily do SJSRČS 1.3.1922. Zajímavé bylo organizační začlenění brněnských skautů v prvé době po vzniku B-P skautů byly v Brně dva sbory (dnes střediska), začleněné do okresu Brno. Ten byl ovšem v důsledku řídkého výskytu oddílů obrovský a sahal na severu až do soudního okresu Žďár nad Sázavou, na jihu do Hrotovic a na východě do Vyškova. Když oddílů přibylo, byl tento okres v květnu 1924 rozdělen na dva okresy, s to Brno město a Brno venkov.
^ Nahoru

Ze začátku brněnského skautingu

Ing. František Hanzelka
(převzato z časopisu Skaut-Junák, roč. XXIV, 1937-38, č. 6, str. 87)

Pokusím se vylíčit, jak skauting v Brně začínal, přihlížeje hlavně ke svým osobním vzpomínkám a památkám z deníku z r. 1915. Přednáškou profesora A.B. Svojsíka, nynějšího náčelníka Svazu junáků – skautů a skautek RČS v r. 1912, dostalo se Brnu první zvěsti o skautingu. Přednáška byla doporučena žactvu středních škol a konala se na Dlouhé ulici (dnes Staňkova). Nám chlapcům neutkvěl tehdy v paměti ani tak obsah přednášky jako řada pěkných promítaných obrázků, z nichž jsme čerpali své první představy o životě skautů ve volné přírodě. Rázem jsme vzplanuli touhou po prožití prázdnin ve skautském táboře, což ovšem bylo tehdy 13letým hochům skoro nedostupným, jednak proto, že nebylo tehdy v Brně skautských vůdců a jednak nebylo lze získat tak snadno povolení rodičů.Volný život skautů se stal mnohému z nás ideálem snů.

Nedlouho potom byla vydána kniha prof. A.B. Svojsíka Základy junáctví. Tato kniha, jež se objevila pěkně vázaná za výkladem knihkupectví Píša, stala se mnohému předmětem touhy a tomu kdo si ji koupit nemohl, příčinou značných útrap. Vzpomínám si, že jsem nikdy nezapomněl, jda Rudolfskou ulicí (dnes Česká), podívat se po knize v Píšově výkladu. Smutně jsem mnohdy odcházel, když kniha ve výkladu nebyla. A teprve válečné Vánoce v r. 1914 přinesly mi splnění mé dávné touhy; dostal jsem potřebný peníz, abych si mohl koupit Základy junáctví. Shodou okolností nebyly tehdy Základy na skladě ani v knihkupectví Píšově ani Barvičově. V onen štědrý den dostalo se mi však něčeho daleko cennějšího, neboť jsem v příručím panu J. Tvrdém, jenž mne obsluhoval, objevil skautského vůdce, který se nabídl, že mne se skautingem blíže seznámí. Domů jsem si tehdy odnášel pouze malou knížečku:Kapesní knížku českých junáků-skautů od Miloše Seiferta a Miloše Meixnera. Hned jsem to sdělil několika spolužákům a výsledkem náhodného seznámení bylo, že na Nový rok 1915 se konala ustavující schůzka nové skautské družiny. Zvolili jsme si na návrh vůdce název Družina Kukaček. Schůzky jsme mívali vždy v neděli ve vůdcově bytě na Giskrově (Kounicově) ulici. Vycházky byly řídké, neboť jsme byli většinou z méně majetných rodin a neměli jsme řádných bot – tehdy vzácnost. Vedli jsme si deník účasti, platili jsme do družiny příspěvky, ze svých knih jsme si složili malou knihovnu, umístěnou ve vůdcově bytě. Bydlil v podnájmu a jeho pokojík nám byl těsný, sešlo-li se nás později v lednu všech sedm členů družiny. Rádi jsme chodívali na schůzky. Z „pana příručího“ se vyklubal dobrý skautský vůdce. Byl nám bratrem, tykali jsme mu. Byl jedním z nás, ale prvý. Schůzky bývaly obyčejně odpoledne. Mimo pravidelný skautský program jsme také cvičívali v pokojíku, a to s nábytkem i na nábytku. Br. vůdce dovedl vytáhnout stoj o rukou, my jsme zkoušeli váhy, přednosy, zvedání židle jednoruč apod. Pravidelně jsme zpívali. Zakrátko jsme zpívali všech 5 slok Procházkovy – Kovařovicovy Junácké hymny a jak jsme prociťovali slova! Neopomenuli jsme nikdy zazpívat také Hej Slované, ovšem pouze polohlasně a když paní bytná nebyla přítomna. Tehdy jsme ovšem neměli ani tušení, že během dvou roků všichni staneme v řadách nedobrovolných obhájců Rakouska – Uherska.

Vždy zbylo ještě dost času, aby vůdce s námi mohl pohovořit o životě jednotlivců doma a ve škole. Měli jsme ho rádi a důvěřovali jsme mu. Byli jsme tehdy v kvintě a tu nám radil při výběru našich řečnických cvičení. Já jsem si zvolil Základy Junáctví. Listuji v deníku, který kdosi z nás vedl. Jednou v lázních na nynější Bratislavské, se náš vůdce prokázal jako dobrý plavec. Poznámka v deníku mi připomíná 31. ledna 1915. Byli jsme bruslit na Červeném rybníku u Králova Pole. Pomohli jsme tehdy při zachraňování probořivšího se hošíka. Družina žila pravidelným životem jen asi do poloviny února 1915. Vůdce musil do války. Netrvalo dlouho a dozvěděli jsme se, že odjíždí na ruskou frontu. Před svým odjezdem se o družinu postaral, našel nám vůdce, jenž se nás ujal se stejným nadšením jako jeho předchůdce. Byl to dnešní advokát Dr. Brychta. Schůzky se konaly v bytě jednoho z nás n a Winterholerově náměstí (dnes nám. 28. října). Nový vůdce měl nesnadnou úlohu navázat na praxi svého předchůdce a vystihnout jeho ducha a metodu. Univerzitní vzdělání umožňovalo mu přinášet velmi hodnotný ideový program na schůzky. Byl nadšeným ctitelem Masarykovým a informoval nás o jeho snahách za hranicemi. V praxi vedl nás k pravidelným výletům a seznamoval nás na své zahradě se zahradnickými pracemi. Po stránce skautského programu mu však chyběla praxe. Několika z nás nevyhovoval a vystoupili jsme z družiny. To se již družina rozcházela, když většina členů odešla na vojnu.
^ Nahoru

Počátky dívčího skautingu v Brně

Převzato z almanachu 80 let skautingu v Brně, upraveno

První oddíl dívčího odboru Baden-Powellových skautů existoval v Brně již 7.3.1920, kdy Josef Nevěčný přednášel v brněnské Vesně „O dívčím skautingu“. Brzy po přednášce vznikl 2. dívčí oddíl. V čele brněnských skautek stála od roku 1921 jako zástupkyně okresního zpravodaje Alžběta Fanderlíková, maminka bratří Velena a Miloty. Ti dostali už na Vánoce roku 1913 od svého otce Vladimíra Fanderlíka – Effendiho, jednoho ze zakladatelů brněnského skautingu, pod stromeček Svojsíkovy „Základy junáctví“ a od 1.10.1919 byli členy 2. oddílu pod vedením MUC Karla Hory. V roce 1920 bylo registrováno 10 skautek a jejich počet se do roku 1929 zvýšil na 68,v roce 1931 jich bylo 90, v roce 1936 120 a v roce 1938 185. Až do roku 1929 existovaly v Brně jen první a druhý dívčí oddíl s ideálním počtem členek okolo třiceti.

Ze starých kronik 2. dívčího oddílu z let 1923-35 se dočteme mnoho o historii českého skautingu nejen dívčího, zvláště pokud jde o chronologii brněnských, krajových a celostátních akcí, ale především je ze stránek patrné, jaké to byly dívky a mladé ženy, jež měly odvahu začít s něčím, co dosavadní konvence brala jen nerada na vědomí. Vyciťujeme, co pro první skautky skauting znamenal a čím byl pro tehdejší společnost, jak pro ni byl potřebný. Dočteme se nejen jak se vyvíjel oddíl, ale také jak se propracovávala skautská metodika.

Na zažloutlých stránkách jsou zaznamenány první závody skautek v roce 1928, kdy se soutěžilo v hudbě, zpěvu, recitaci, tanci a dnes bychom řekli v malých dramatických formách – scénkách ze skautského života. Závody ve skautských pracích zase hodnotily výrobu užitkového předmětu, zhotovení družinové nebo oddílové vlajky, vedení družinového nebo oddílového deníku či kroniky a zhotovení fotoalba. Nacházíme propozice prvních závodů skautek v junáckých disciplínách, diplom kreslený sochařkou Libou Novotnou z roku 1929 podepsaný A. Fanderlíkovou, a výsledkovou listinu z roku 1935. Závodilo se ve stavbě stanu, ve vaření, znalosti první pomoci, znalosti přírody, v šití a v pohotovosti v řeči. Dozvídáme se, že dívky trénovaly také orientaci s mapou a signalizaci, přesto, že tyto disciplíny nebyly součástí dívčích závodů. Čteme o putování po Českomoravské vrchovině, po Jeseníkách, Orlických horách a Beskydech, táboření u rybníků a řek, o tom, jak stavěly tábory na „zelené louce“, o prázdninách prožitých v horských chalupách. Překvapí nás řádky o přípravách skautské účasti na Výstavě současné kultury, úvahy o tom, co pro dívky znamená skauting a glosy současných událostí a zážitků.

^ Nahoru

Brněnský skauting v letech 1939 – 1945

Ing. Otakar Garnter, kráceno

Skautská organizace po mnichovském diktátu

Na podzim roku 1938 si vláda naší pomnichovské republiky vymohla reorganizaci našeho Svazu. Dnem 1. ledna1939 vznikla jednotná organizace „JUNÁK“ – ústředí skautské výchovy v Praze. Dosavadní „Svaz skautů a skautek RČS“ k tomuto dni likvidoval. Ústřední rada Junáka zanikla a byla nahrazena „velitelstvím“. Bezprostředně po nacistické okupaci (15.3.1939) počala být činnost Junáka omezována a dnem 4.11.1940 byl Junák výnosem říšského protektora K.H. Franka zrušena a jeho majetek zabaven.

Brněnský skauting na přelomu druhé republiky a počátku nacistickém okupace Počátkem roku 1939 měla tehdejší župa Velké Brno 48 chlapeckých a dívčích oddílů s 1547 zaregistrovanými členy.V nově vznikající organizační struktuře „JUNÁK“ zůstali tehdejší činovníci v svých funkcích. Ke kmenovým jednotkám přibylo 11 oddílů katolických skautů a Junáci volnosti. Z brněnské župy se stala 17. oblast Velké Brno. Současně se změnily názvy činovnických funkcí – ze zpravodajů se stali oblastní velitelé. Pro chlapecký kmen v Brně to byl br. Ing. František Hanzelka a pro dívčí kmen sestra Emilie Foitová.

V roce 1939 měla oblast Velké Brno celkem 57 jednotek s 1760 členy. V létě se tehdy uskutečnilo 28 táborů za účasti 37 oddílů. Oblastní akce byly tvrdě potlačovány; pouze v dubnu se uskutečnily pololegální III. lukostřelecké závody. Na sraz se dostavilo 37 závodníků z osmi oddílů. V roce 1940 bylo letních táborů méně než v roce předchozím; ty byly dne 10. července Gestapem a příslušníky Hitlerjugend rozehnány.

Rozpuštění Junáka a zabavení jeho majetku neznamenalo konec činnosti. Nastala doba rozhodování a plnění skautského slibu. Nebylo to lehké rozhodování, zvláště pro příslušníky rodin. Prezident Beneš odešel za hranice a mnoho lidí jej následovalo. Teprve v dnešní době se prokázalo, že za naši samostatnost bojovalo v zahraničních armádách na frontách v Evropě, Africe a Asii přes 40000 Čechů a Slováků a ztráty na životech nás řadí na páté místo v počtu padlých (na 1000 obyvatel) na světě. Za svobodu vlasti položilo život i 640 skautů.

Druhá světová válka a skauting v době nesvobody

Po nacistické okupaci naší vlasti nastala doba tvrdého národnostního útlaku a perzekuce. Dne 17. listopadu byly u nás násilně uzavřeny vysoké školy a řada vysokoškoláků – mezi nimi též skautských vůdců – byla odvlečena do koncentračních táborů, zejména Sachsenhausenu. Mladí lidé byli hromadně povoláváni na práce „do říše“, po roce 1943 do technických nouzových služeb, protiletecké obrany a do zbrojního průmyslu. Na všech školách se ve všech předmětech postupně zaváděla výuka v němčině. Nacistická okupace (15.3.1939 – 8.5.1945) zaútočila nejostřejším nátlakem na tu část skautského slibu, který přikazoval „milovati vlast svou, Republiku československou a sloužiti ji věrně v každé době“ Vůdcové oddílů se museli rozhodnout. Část starších přecházela ilegálně různými cestami do zahraničí a dávala se k dispozici vojenským složkám Spojenců. Zbylí vedoucí – starší sami vytvářeli ilegální skupinky, nebo se k přímému odboji přidávali; mladší bratři (a nebylo jich málo) pokračovali v činnosti s dětmi.

Na našem území se záhy začal formovat domácí odboj. Zejména se jednalo o skupinu „Obroda národa“. Na Českomoravské vysočině vedl tyto akce gen. Vojtěch Luža a po jeho tragickém konci pak prof. JUDr. Josef Grňa – Vlk. V květnu 1945 došlo k plnému osvobození naší vlasti a současně skončila i druhá světová válka. V boji proti okupantům, který se v průběhu let stupňoval, ztratilo život 640 členů Junáka – mezi nimi byli i 15letí hrdinové. Je to více – vyjádřeno v procentech – než činí celostátní průměr. Dokladem naší dobré služby vlasti bylo množství vojenských vyznamenání udělených jednotlivcům i junáckým kolektivům.
^ Nahoru

Obnovení činnosti po II. světové válce

Ing. Otakar Gartner, kráceno

Po skončení II. světové války bylo Brno osvobozeno 26.4.1945 a již v květnu nastoupili brněnští skauti a skautky na své místo. První krojované skupiny skautů a skautek patřilo Dominikánské náměstí při návštěvě prezidenta Beneše 12. května 1945. Stávající oddíly se rychle probouzely k životu a současně vznikaly nové oddíly. Nevídaný příliv mládeže znamenal velký nárůst oddílů, z nichž některé (4. dívčí) měly přes 200 dětí. V průběhu měsíce června zorganizoval oblastní velitel F. Hanzelka na popud ústředí žňové brigády na Jižní Moravě.

A byly i oddíly, které si troufly na samostatný tábor. Materiální nedostatky – stany- byly nahrazeny podsadami, krytými střechami z térového papíru, jejichž jediným nedostatkem bylo, že skautíky ubytované v těchto „stanech“ odmítli štípat komáři. Na podzim 1945 se rozběhly kurzy pro vedoucí vlčat a dále i skautek. V témže období vznikl v Brně vysokoškolský oddíl pod vedením br. Ing. Josefa Štefana. Účinnou propagací skautských myšlenek v Brně byly rozhlasové relace (vznikly již před 2. světovou válkou), které probíhaly ve čtrnáctidenních intervalech. První poválečná relace se uskutečnila 24. listopadu 1945 a její náplní byl pokračovací kurs pro rádce. Rozhlasové programy byly nepřetržitě vysílány až do začátku měsíce února 1948. Druhý řádný junácký sněm v Praze schválil začlenění Junáka do ČSM, což předznamenalo jeho další vývoj. Samostatnost Junáka už nikdy nebyla opravdová. Vybudování jednotné organizace mládeže za každou cenu vyvolávalo rozporné pojetí provádění skautské ideologie, ale i samostatnost organizace byla stále zpochybňována. To vedlo k odhodu mnoha činovníků a snahám z ČSM vystoupit.

Dne 25.2.1948 bylo Ústředí Junáka obsazeno ozbrojenou skupinou Akčního výboru Národní fronty, následně se zde vytvořil Akční výbor Junáka v čele s prof. Jaroslavem Preiringerem. Tento samozvaný orgán (AVÚJ) vydal prohlášení, ve kterém se mj. uvádí, že „mládež bude vychovávána k aktivní účasti na výstavbě státu, k boji proti nepřátelům naší lidově demokratické republiky a ke spolupráci při uskutečňování socialistického programu. V pevné jednotě s ČSM bude AVÚJ pracovat, aby ze světa zmizely zpátečnické živly, které staví přehrady základním ideám skautského hutí…“

Přes všechno úsilí a nadšení se činnost Junáka schylovala ke konci. V dubnu 1949 bylo oznámeno zakládání pionýrských oddílů Junáka. U skautské organizace se naopak již téměř nedalo hovořit o soustavné činnosti. Letní tábory pro brněnské oddíly byly povoleny jen hromadně formou lesních brigád na Šumavě. Od konce roku 1948 se v královopolském středisku konaly pravidelné junácké besedy, které udržovaly skautskou sounáležitost. I v roce 1950 ještě brněnské oddíly tábořily, ale pouze hromadně, formou „borůvkových brigád“, tentokráte v Orlických horách.

Junák byl jako organizace zakázán k 1.1.1951, kdy začalo období 2. skautské ilegality.
^ Nahoru

Období zákazu činnosti v letech 1951 – 1968

Ing. Otakar Gartner, upraveno

Junák nebyl rozpuštěn pro své nedostatky, ale proto, aby nestál v cestě budování jednotné Pionýrské organizace. Zákaz činnosti po 1.1.1951 se netýkal jen organizace, ale i jejích jednotlivých členů, a to i těch, kteří chtěli nebo byli ochotni pracovat nebo i uznávat výchovu k socialismu, pokud by se tak dělo metodami dětem přípustnými. S tím však jednotná organizace nesouhlasila.

Již nějakou dobu před zákazem činnosti bylo mnoho skautských činovníků perzekuováno a řada z nich strávila v uměle vytvořených procesech mnoho let v komunistických věznicích (František Němec, Aleš Racek, Emil Císař, Miloš Slabák, František Svoboda, A. Till a další. Mnozí byli vyslýcháni StB a bylo jim bráněno ve studiu na vysokých školách. Řada brněnských skautů přešla ilegálně na Západ; někteří z nich pak založili exilový skauting.

V Pionýrské organizaci byli za vedoucí pionýrských oddílů dosazováni členové ČSM bez jakékoliv průpravy a jimi vedené oddíly neměly dlouhého trvání. Hledání kvalifikovaných výchovných pracovníků pak vyústilo v začlenění pionýrských oddílů do škol („co třída, to oddíl“). Zfeminizovaný učitelský sbor se musel podle tehdy nastupujících zásad mimo pedagogiky věnovat hlavně úkolům, diktovaným stranickými orgány (politická agitace, brigády, apod.); učitelkám tak zbývalo na mimoškolní činnost velmi málo času. Program pro děti se tak zúžil na vysloveně školskou tématiku. Volný čas dětí byl vyplněn schůzkami pionýrských oddílů v malé přestávce a schůzkami pionýrské skupiny ve velké přestávce. Byla však i řada učitelů, často bývalých skautů, nebo i pracovníků Pionýrské organizace, kteří se dětem věnovali a provozovali program přitažlivými metodami, a tak vznikaly oddíly jednotné PO, které vyvíjely dobrou činnost s dětmi, znásobenou možnostmi školních zařízení, ať již ve školách samotných, nebo ve školských rekreačních střediscích.

Není se co divit, že mnozí bývalí skautští vedoucí odešli do těch organizací, kde nebyli vystaveni perzekuci. Byly to organizace, které si musely svůj dorost zajišťovat vlastními silami, především SVAZARM, jehož náplní byla předvojenská výchova, kde pobyt mládeži v přírodě velmi prospíval. Ostatní organizace pochopily, že přitažlivý program v přírodě usnadní nábor nové generace a i když nemohly skautskou výchovu propagovat, převzaly, nebo alespoň podporovaly, případně tolerovaly, metodiku skautské výchovy a přizpůsobily ji svým potřebám.

Tělovýchovné organizace zakládaly, případně rozvíjely Turistické oddíly mládeže (TOM), kde měli skautští pracovníci dobrou příležitost využít navíc tělovýchovných zařízení, kam se skautské oddíly jen velmi málo dostávaly. Svaz požární ochrany zakládal oddíly mladých požárníků, trampské organizace a trampské osady soustřeďovaly starší generace skautů. Tak vznikaly přitažlivé konkurence Pionýrské organizace.

Ani skauti však neskládali ruce v klín.Pražská skupina bývalých junáckých činovníků v čele s Milošem Miltnerem požádala v roce 1964 prezidenta Antonína Novotného o souhlas s obnovením Junáka. Žádost sice byla zamítnuta, ale junáctví už pronikalo všude. První předzvěstí nového skautského jara bylo zakládání pionýrských tábornických oddílů (PTO) v roce 1964. Oddíly měly ve znaku lesní moudrost a vzoru Setonových skautů 12 zákonů ve čtyřech skupinách (čistota, krása, čest a věrnost). Oddíly zintenzívněly skautskou činnost, nosily zelené košile a později i hnědé skautské šátky.
^ Nahoru

Obnovení činnosti v roce 1968

Ing. Milan Příleský, upraveno

Takzvané „Pražské jaro“ vlilo do junáckých činovníků novou naději:

• 9.1.1968 zazněla po dlouhých letech junácká hymna a „večerka“ na pohřbu bývalého velitele Junáka, prof. Bohuslava Řeháka
• 29.3.1968 zahájil Junák v Praze svou činnost pod vedením Dr.Rudolfa Plajnera a Vlasty Koseové
• 1.4.1968 začal v Brně pracovat pod vedením br. Ulbrichta přípravný výbor pro obnovu Junáka.
• 12.4. byla ustavena Junácká rada Jihomoravského kraje v čele s br. Ulbrichtem a ses. Machovou.
• 16.4. žádá nové vedení ČSM pro Junáka plnou rehabilitaci, souhlasí s odchodem Junáka s organizace ČSM a uznává svobodné rozhodnutí dětí pro členství v organizaci, kterou si samy zvolí. Junáci ve Svazarmu vytvořili Svaz Junáků v čele s F.A. Elstnerem.
• 25.4.přijel do Brna náčelník Dr. Rudolf Plajner a ve svém projevu připomenul orientaci Junáků na socialistický charakter nově vzniklé organizace, která spočívala v mravní, ideové a branné výchově mládeže i dospělých ve prospěch socialistické republiky v duchu demokracie a socialismu.
• Do konce dubna 1968 se zformovalo k činnosti 74 oddílů, které měly své vedoucí a většinou i klubovny.
• 1.5.1968 pochodovalo v brněnském májovém průvodu 415 krojovaných skautů a skautek s 32 vlajkami družin, 9 oddílovými vlajkami a s vlajkou okrskovou.
• O prázdninách 1968 bylo uspořádáno 25 stálých a několik putovních táborů
• 21.8.1968 bylo Československo přepadeno armádami Varšavské smlouvy. Tím sice skončilo „Pražské jaro“, ale práce v oddílech pokračovala.
• 2.10.1968 schválilo ministerstvo vnitra stanovy Junáka.
• 23. a 24. 11. 1968 se konal v Praze III. Junácký sněm, na němž byly přijaty nové stanovy, které však již neobsahovaly možnost zakládání oldskautských a křesťansky orientovaných oddílů.

Podmínkou schválení stanov ministerstvem vnitra byl vstup Junáka do připravovaného Sdružení organizací dětí a mládeže (SODM). V důsledku všech změn se Junák stal dobrovolnou, demokraticky řízenou a politicky angažovanou organizací, která se podílí na mimoškolní výchově podle zásad socialistické výchovy uvědomělého občana socialistické země.

O prázdninách 1969 bylo uspořádáno 72 letních táborů za účasti 2782 skautů a skautek a 10 táborů putovních. Proběhly rovněž dvě lesní školy. K 30.9.1969 bylo v Brně registrováno 3008 členů Junáka. Všechna aktivní činnost Junáka, který se chtěl v rámci svého slibu „…a sloužiti jí [vlasti] věrně v každé době“ podílet na službě republice a v jehož tendencích nikdy nebylo ani teoreticky, ani prakticky, uplatňování protistátních myšlenek a akcí, vyústila do prázdna. Ustavení SODM, jevící se zpočátku jako pokroková cesta, ztrácelo postupně svůj vstřícný charakter a měnilo se v nátlakové opatření. Brzy se ukázalo, že oficiálně vydávané proklamace byly pouhou iluzí a včlenění Junáka do jednotné organizace bylo tím nejnešťastnějším řešením.

Hospodářská, ale i výchovná samostatnost byla jen na papíře. Výrok jednoho z členů vedení SODM, že „skauting je polofašistická organizace“ způsobil mnoho zla a postihů skautským činovníkům. Několikaleté žaláře byly jen jedním z jeho důsledků. Rovněž zákaz dalšího studia na vysokých školách způsobil mnoho deformací, které socialistické republice nejen neprospěly, ale naopak ji značně poškozovaly.

Junáčtí pracovníci pak byli z jednotné organizace vytlačováni pod nejrůznějšími záminkami, z nichž nejpodstatnější byla, že při práci s mládeží používají junácké metodiky. Oddíly byly rozpouštěny, vedoucím pracovníkům byla zakazována činnost s mládeží a to nejen v PO, ale i v podnikových TOM. Ani postih na pracovištích nebyl výjimkou. Konečným důkazem falešnosti slibů o samostatnosti Junáka v SODM bylo prohlášení Ústřední rady Junáka ze dne 1.2.1970 vydané na základě usnesení ÚV KSČ o začlenění Junáka do jednotné organizace. Toto prohlášení obsahuje závazný pokyn k ukončení činnosti Junáka jako samostatné organizace. A tak Brněnská rada Junáka oficiálně ukončila svoji činnost ke dni 19.6.1970 a projevila pod ěkování všem, kteří se o úspěch organizace zasloužili. Ještě o prázdninách však proběhlo 101 skautských táborů s 2940 dětmi a 103 vedoucími, z celkového počtu 3156 registrovaných členů (tj. 96,4%!).
^ Nahoru

Období třetího zákazu činnosti v letech 1970 – 1989

František Jelínek, upraveno

Ani třetí přerušení činnosti nemělo být přerušením, ale koncem. V lednu 1970 byla schválena koncepce budování jednotné organizace Socialistického svazu mládeže (SSM) a Pionýrské organizace (PO) jako jeho relativně samostatné součásti. V listopadu 1970 se konala celostátní ustavující konference SSM, na které dětská organizace obdržela název Pionýrská organizace socialistického svazu mládeže (PO SSM). Činovníci a vedoucí skautských oddílů se museli rozhodnout: buďto přejít do nové jednotné PO, nebo ukončit činnost, a nebo přejít do jiných organizací, které potřebovaly nabírat mládež do svých řad pro zajištění dorostu pro rozvoj vlastní členské základny.

Za majetek nové Pionýrské organizace převzal odpovědnost SSM. O jejím hospodaření se lze čas od času dočíst. Po zákazu Junáka měla řada oddílů a jejich vedoucích možnost uplatnění v organizacích:

– SVAZARM (Svaz pro spolupráci s armádou) – jehož organizační řád z r. 1966 umožňoval zaměření branných akcí zejména v přírodě, což vyhovovalo skautskému pojetí výchovy. V roce 1967 byla ve Svazarmu založena složka pro branný pobyt v přírodě (Zálesák), kde bylo převzato mnoho skautských disciplín. Rozsah činnosti dokazuje, že pracovat s dětmi skautskými metodami se někde dalo a bylo to ku prospěchu jak dětí, tak i ku prospěchu výchovných cílů Svazarmu

– TOM (Turistické oddíly mládeže) – byly zřizovány od roku 1968 ČSTV při samostatných klubech turistů, ve školách, učilištích nebo jiných organizacích, sdružujících mládež od 6 do 18 let. I zde bylo široké pole působnosti pro junácké vedoucí. Oddíly TOM měly 7 zásad, vycházejících z junáckého zákona a slib „milovati svou vlast a oddaně pro ni pracovati“. – Svaz požární ochrany sdružoval mládež jako dorost pro potřeby požární ochrany. Požární výcvik byl součástí programu (větší či menší), což opět vycházelo z iniciativy a záměru vedoucího.

– PTO (Pionýrské tábornické oddíly) – byly vedeny většinou skautskými pracovníky, nebo pracovníky bývalé PO.

Organizační a výchovné zásady byly vydávány Kmenovými tábornickými radami a byly značně ovlivněny prvky skautskými, tělovýchovnými a woodcrafterskými. PTO měly svůj kroj, znaky, symboliku, tábornické zákony, výchovný systém, který zahrnoval první, druhou a třetí tábornickou třídu. Činnost s mládeží – i když Junák jako organizace byl zrušen – vypadala podle uvedených možností na první pohled jako prostor pro demokracii. Bohužel to bylo jen zdání.

Bývalí junáčtí pracovníci byli mnohde bedlivě sledováni a při sebemenším náznaku „skautské“ činnosti byli bezohledně sankcionováni. Soudy odsuzovaly při „monstrprocesech“ skautské činovníky neoprávněně, což si vynutilo za několik let amnestii. Ta jim však zdraví ani společ enské postavení nevrátila. Byly kladeny překážky v pokračování vysokoškolského i středoškolského studia, v postupu v zaměstnání i v odměňování a jsou známy i případy, kdy dovolená o prázdninách nebyla povolena.
^ Nahoru

Třetí obnovení činnosti po listopadu 1989

převzato z almanachu 80 let skautingu v Brně, upraveno

Již několik měsíců před listopadem 1989 se skautští činovníci scházeli a plánovali „co by, kdyby“. Snažili se zachovat kontinuitu brněnské organizace a dohodli se na tom, že předsedou by měl být zástupce br. Minaříka (který se třetího obnovení činnosti Junáka už nedožil), br. Plchot. Ostatní funkce by byly rozděleny tak, jak je kdo zastával před zákazem. Po setkání skautů v městské knihovně 2.12.1989, kterého se zúčastnilo 5 ze 7 členů přípravného výboru BRJ, byla oficiálně zahájena činnost Junáka. Po devatenáctileté odmlce se hlásilo do organizace mnoho nových nadšenců ochotných pomoci. Vlastní práci a hlavně její organizaci musel převzít přípravný výbor, který se ustavil 1.12.1989 a řídil činnost organizace až do řádných voleb 15.12.1990. Brněnská rada Junáka oficiálně obnovila svoji činnost 28.12.1989 podle organizačních řádů z roku 1969. V lednu proběhlo setkání všech činovníků a zjišťování kdo obnovil jakou činnost. Podle registrace z roku 1990 bylo v brněnském Junáku 1625 dětí a 636 dospělých. Dne 15.12.1990 proběhly řádné volby do BRJ.
^ Nahoru

Složení Brněnských rad Junáka od roku 1989

Složení BRJ 1991 - 1993
Předseda	Ing. Karel Pospíšil
Místopředsedkyně	MUDr. Vlasta Šebestová
Výchovný zpravodaj CHK	Ing. Jindřich Němec
Výchovná zpravodajka DK	PhDr. Soňa Bärtlová
Výchovný zpravodaj OS	Ing. František Přibyl
Zpravodaj LŠ CHK	Ing. Otakar Gartner
Zpravodaj LŠ DK	PhDr. Eva Piňosová
Předseda RK	František Jelínek
Hospodář	Ing. Zdeněk Němec
Právník	JuDr. Kamil Klečka
Zdravotník	MUDr. Věra Sazmová
Tiskový zpravodaj	PhDr. Zuzana Poláčková
Knihovník a archivář	Otakar Rydlo
Organizační zpravodaj	Mirko Mareš
Tajemník	Jiřina Vilímová
Složení BRJ 1993 - 1995
Předseda	Ing. Karel Pospíšil
Místopředsedkyně	PhDr. Zuzana Poláčková
Výchovný zpravodaj CHK	Ing. Jan Němčanský
Výchovná zpravodajka DK	Dr. H. Koukalová
Výchovný zpravodaj OS	Ing. Vladimír Obrátil
Zpravodaj LŠ CHK	Jura Ott
Zpravodaj LŠ DK	Alice Bílková
Předsedkyně RK	P. Poláček
Hospodář
Právník
Zdravotník
Tiskový zpravodaj
Knihovník a archivář
Organizační zpravodaj	Roman Dvořák
Tajemník	Olga Obrátilová
Člen	Igor Slatkovský
Člen	Pavel Ličman
Člen	D. Nehasilová
Složení BRJ 1995 – 1998
Předseda	Mgr. Bedřich Horný
Místopředsedkyně	PhDr. Zuzana Poláčková
Výchovný zpravodaj CHK	Ing. Pavel Ličman
Výchovná zpravodajka DK	Ing. Pavla Pelikánová
Výchovný zpravodaj OS
Zpravodaj LŠ CHK
Zpravodaj LŠ DK
Předsedkyně RK	Miroslava Pelikánová
Hospodář
Právník
Zdravotník
Tiskový zpravodaj
Knihovník a archivář
Organizační zpravodaj	Jakub Šebek
Tajemník	Jiří Ošmera
Člen	RNDr. Pavel Široký
Člen	Mgr. Alice Bílková
Složení BRJ 1998 - 2001
Předseda	Mgr. Bedřich Horný
Místopředsedkyně	Mgr. Alexandra Staňková
Výchovný zpravodaj CHK	RNDr. Pavel Široký
Výchovná zpravodajka DK	Ing. Radka Slatkovská
Výchovný zpravodaj OS	MVDr. Zdeněk Sláma
Předsedkyně RK	Miroslava Pelikánová
Hospodář	JUDr. Jarmila Lerchová
Právník	JUDr. Jarmila Lerchová
Zdravotní zpravodaj	MUDr. Vlasta Šebestová
Tiskový zpravodaj	MUDr. Ondřej Zahradníček
Organizační zpravodaj	Jiří Ošmera
Tajemník	Marek Waldhans
Výchovný zpravodaj CHK I. okrsku	Ing. Zdeněk Hlávka
Výchovný zpravodaj DK I. okrsku	Lucie Bukovská
Výchovný zpravodaj CHK II. okrsku	Ing. Jan Svoboda
Výchovný zpravodaj DK II. okrsku	Hedvika Šebková
Výchovný zpravodaj CHK III. okrsku	Jiří Ošmera
Výchovný zpravodaj DK III. okrsku	Lucie Lacinová
Duchovní zpravodaj	Ing. Karel Procházka
Správce mlýna	Ing. Ivo Brzobohatý
Složení BRJ 2001 - 2004
Předsedkyně	Mgr. Alexandra Staňková
Místopředseda	Pavel Procházka
Výchovný zpravodaj CHK	Ing. Pavel Ličman
Výchovná zpravodajka DK	Mgr. Jana Havelková
Výchovný zpravodaj OS	MVDr. Zdeněk Sláma
Předsedkyně RK	Miroslava Pelikánová
Hospodář	JUDr. Jarmila Lerchová
Právník	JUDr. Jarmila Lerchová
Zdravotní zpravodaj
Organizační zpravodaj
Tajemník
Výchovný zpravodaj CHK I. okrsku
Výchovný zpravodaj DK I. okrsku	Alžběta Sládečková
Výchovný zpravodaj CHK II. okrsku	Ing. Jan Svoboda
Výchovný zpravodaj DK II. okrsku
Výchovný zpravodaj CHK III. okrsku
Výchovný zpravodaj DK III. okrsku
Duchovní zpravodaj	Ing. Karel Procházka
Správce mlýna	Ing. Ivo Brzobohatý
Složení BRJ 2004 - 2007
Předseda	Ing. Roman Dvořák
Místopředseda	Jiří Hofírek
Výchovný zpravodaj CHK	Adam Kubát
Výchovná zpravodajka DK	Alžběta Sládečková
Výchovný zpravodaj OS	MVDr. Zdeněk Sláma
Předsedkyně RK	Miroslava Pelikánová
Hospodář	JUDr. Jarmila Lerchová
Právník	JUDr. Jarmila Lerchová
Zdravotní zpravodaj	Jiří Káčerek
Tajemník	Ing. Ivo Brzobohatý
Výchovný zpravodaj CHK I. okrsku	Jakub Jasaň
Výchovný zpravodaj DK I. okrsku	Jarmila Bláhová
Výchovný zpravodaj CHK II. okrsku	Ing. Jan Svoboda
Výchovný zpravodaj DK II. okrsku	Martin Novák
Výchovný zpravodaj CHK III. okrsku	Jakub Procházka
Výchovný zpravodaj DK III. okrsku	Markéta Kreysová
Duchovní zpravodaj	Václav Procházka
Správce mlýna	Ing. Jiří Pospíšil
člen	Tomáš Foltýnek
člen	Pavel Procházka